Pouzdřanská step

Geologie

Jihozápadnímu okraji Hustopečské pahorkatiny vévodí zdáli viditelný Pouzdřanský kopec, na starých mapách německy nazývaný „Hutberg“, tedy „Klobouk“, na jehož úbočí se ve vrcholném jaře stříbřitě leskne záplava kavylových trávníků. Asi by se nenašel v našich zemích přírodovědec či „přírodomil“, který by královnu moravských stepí neznal či o ní neslyšel. Vrcholek kopce je ve výšce 294 m n.m. Avšak nejvyšší bod celého území se nachází ve 308 m n.m v místech, kde na hřbet Pouzdřanského kopce od severu navazuje lesní komplex na členitých svazích padajících k levému břehu řeky Svratky, tedy o celých 140 výškových metrů níže.

Les Kolby, který propůjčil jméno i zdejším známým vinicím, je doslova i obrazně tak trochu ve stínu menší, avšak proslulé Pouzdřanské stepi. Přesto je s ní nerozlučně spjat a propojen nejen administrativně, ale i přírodními vazbami. Celý rozsáhlý komplex lesa, lesních lemů, křovin, postagrárních lad, ale především stepních trávníků náleží mezi biologicky nejcennější lokality v ČR.

Už několik generací přírodovědců si uvědomuje mimořádnou hodnotu a význam této lokality. Dokladem toho je, že jde o jedno z nejstarších chráněných území na Moravě. Pouhý rok po skončení 2. světové války v Evropě zřídila Okresní správní komise v Mikulově na Pouzdřanském kopci botanickou reservaci. O 40 let později k ní byl přidán kus navazujícího lesa zvaný Kolby. A od roku 1992 již existovala Národní přírodní rezervace Pouzdřanská step – Kolby. V roce 2014 pak došlo k významnému zvětšení výměry a změně kategorie na národní přírodní památku. Území je zároveň evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000.

Chráněné území v kategorii národní přírodní památka bylo vyhlášeno 7. 11. 2014 vyhláškou Ministerstva životního prostředí na celkové výměře 156,74 ha. Z této plochy připadá zhruba 100 ha na les.

Flóra

Je u Pouzdřan opravdu step?

Zdánlivě nesmyslná otázka má svoje opodstatnění. Většina sucho- a teplomilných travnatých porostů u nás, kterým máme ve zvyku říkat „stepní“, totiž s pravou stepí nemá až tak mnoho společného. Hlavně to, že podobně vypadá. Ve skutečnosti se ale zpravidla jedná o náhradní vegetaci, která se vytvořila druhotně za notného přispění člověka. V místech, která lidé dříve obhospodařovali tak, že nemohla zarůst křovinami či lesem, dnes nacházíme často druhově pestré suché trávníky několika různých typů. Některé se nachází na místech pastvin, políček, sadů či vinic, jiné se kosily. I na Pouzdřanské stepi takové porosty jsou. Raději než „stepi“ jim tedy říkejme třeba „stepní lada“. Velká část zejména východních svahů kopce i svahy pod Kolbami je dnes porostlá širokolistým suchým trávníkem, kterému dominuje zejména válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), statná výběžkatá tráva s širokými listy. V těchto porostech najdeme řadu rostlinných druhů, které dnes z krajiny mizí proto, že jejich lokality zarůstají dřevinami, invazními rostlinami a nikdo se už o ně nestará. Tady, v národní přírodní památce, se je ale snažíme z pomocí kosení či pastvy udržovat. Jedním z prvních nápadných poslů jara je tady hlaváček jarní (Adonis vernalis). V květnu zde vykvétá vstavač vojenský (Orchis militaris), kosatec různobarvý (Iris variegata) a během léta hvězdnice chlumní (Aster amellus) nebo oman německý (Inula germanica).

Navzdory výše řečenému jsou i u nás místa, která si snad opravdu zaslouží označení za step. Na příkrých vysychajících svazích, vystavených žáru letního slunce v oblastech s nízkým množstvím srážek, se dodnes přirozeně udržuje travnatá vegetace i bez většího přispění člověka. Jihozápadní svahy a temeno Pouzdřanského kopce porůstají souvislé porosty tvrdých, trsnatých trav – kavylu sličného (Stipa pulcherrima), kavylu vláskovitého (Stipa capillata) a kostřavy valiské (Festuca valesiaca). Květnové moře stříbřitých kavylů vlnící se ve větru je viditelné zdaleka a stalo se jakýmsi symbolem lokality. Máme zato, že tyto porosty opravdu mohou být pozůstatkem poslední doby ledové, a že tak nějak Pouzdřanská step vypadala i tehdy. Tuto vegetaci nazýváme panonským stepním trávníkem. Kromě zmíněných trav do něj patří i další druhy, které jsou zřejmě glaciálním reliktem, a Pouzdřany jsou pro ně jednou z několika lokalit v ČR. K nim patří např. pelyněk Panćicův (Artemisia pancicii) nebo kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus). Vedle kavylů je dalším charakteristickým druhem katrán tatarský (Crambe tataria), který v době květu zdáli připomíná pasoucí se ovce S oteplujícím se klimatem se stepní porosty postupně doplňovaly dalšími teplomilnými druhy. Dnes zde najdeme např. kosatec nízký (Iris pumila), sinokvět měkký (Jurinea mollis), bezobalka sivá (Trinia glauca), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), koniklec luční (Pulsatilla pratensis), sesel pestrý (Seseli pallasii), zvonek boloňský (Campanula bononiensis), česnek kulatohlavý (Allium sphaerocephalon) šanta lesostepní (Nepeta nuda) nebo len chlupatý (Linum hirsutum).

Speciality na okraji

Překvapujícím se může zdát, že jedním z nejcennějších prvků Pouzdřanské stepi je vegetace okrajů polí a obnažených míst na mezích teras se souborem vzácných plevelných druhů. Tyto nenápadné rostlinky často opomíjíme, ale některé jsou dnes mimořádně vzácné, a rozhodně je nenajdeme na běžných širých lánech, kde několikrát ročně jezdí postřikovač. K těmto vzácnostem patří dejvorec velkoplodý (Caucalis platycarpos) s ježatými plody, které se skvěle chytají na srst zvířat nebo lidský oděv a obuv, což je skvělý způsob jak se rozšířit dále. Vzácností, názvem a některé i svým vzhledem za nimi nezaostávají např. zběhovec trojklaný (Ajuga chamaepitys), hojník chlumní (Sideritis montana), chruplavník větší (Polycnemum majus), vrabečnice roční Thymelaea passerina), hlaváček letní (Adonis aestivalis) nebo čistec roční (Stachys annua).

Není keř jako keř

Kromě běžných a známých keřů, jako je růže šípková (Rosa canina), hloh obecný (Crataegus laevigata) nebo svída krvavá (Cornus sanguinea) zde místy narazíme na nápadně nízké porosty několika poměrně vzácných keříků, jako jsou růže galská (Rosa gallica) s nápadně velkými růžovými květy, bíle kvetoucí růže trnitá (Rosa spinosissima) s větvičkami hustě pokrytými tenkými trny anebo třešeň křovitá (Prunus fruticosa) – kuriózně nizoučká višnička s malinkými hořkými plody.

Les jako botanická zahrada

Travnatá step se ve své severní části pozvolna mění v něco, co bychom mohli nazvat lesostepí - v nízký světlý porost na jižním svahu s rozptýlenými duby pýřitými (Quercus pubescens) a jadranskými (Quercus virgiliana), kde stále roste řada stepních druhů bylin, ale přibývají také rostliny suchých lesních lemů, jako nepřehlédnutelná třemdava bílá (Dictamnus albus) nebo kakost krvavý (Geranium sanguineum) či pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides). S tím, jak se terén v lese překlápí do severně orientovaných členitých svahů ubíhajících dolů k toku Svratky, mění se i tvář lesních porostů. Stepní doubravy, které porůstají hřbet dělící step od lesa, jsou nahrazeny panonskými dubohabřinami, kde jsou zmíněné teplomilné duby nahrazeny habrem obecným (Carpinus betulus), dubem zimním (Quercus petraea) a javorem babykou (Acer campestre). Pro lesní porosty na Kolbách jsou typické světlomilné druhy křovin jako je dřín (Cornus mas) a klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). Neobyčejně pestré bylinné patro během jara několikrát promění barevný kabát. Nejprve se v březnu objeví koberce sněženek (Galanthus nivalis), následované v dubnu směsicí barev dymnivek (Corydalis sp.), křivatců (Gagea sp.), zapalice žluťuchovité (Isopyrum thalictroides). V květnu pak na úpatí svahů v lese vykvetou doslova hektary česneku medvědího (Allium ursinum). Dále během sezony v lese vykvétají i opravdové klenoty, jako medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) nebo vzácný kosatec trávovitý (Iris graminea).

Fauna

O nic méně než z botanického je lokalita významná i ze zoologickeho hlediska. Byť neexistuje o NPP Pouzdřanská step - Kolby souhrnné zoologické dílo, bylo odtud popsáno několik druhů nových pro vědu. Řada druhů zde má jediné známé místo výskytu v České republice či zde má své největší populace. Byla zde objevena např. vzácná žížala vázané na sprašové substráty Allolobophora hrabei. Významnými druhy bezobratlých živočichů jsou motýli, mezi nimi ostruháček česvinový (Satyrium ilicis) a z brouků např. evropsky významný druh střevlík uherský (Carabus hungaricus) nebo krajník zlatotečný (Calosoma auropunctatum). Mimořádně početné zastoupení nejméně pěti druhů zde mají majky (Meloe sp.), a to včetně kriticky ohrožené majky uralské (Meloe uralensis). Pouzdřanská step je také jednou z několika recentních lokalit ságy stepní (Saga pedo) v České republice. Na dřevo starých stromů jsou vázány mimo jiné dva z největších brouků našeho kontinentu, roháč obecný (Lucanus cervus) a tesařík obrovský (Cerambyx cerdo).

Na lokalitě je prokázáno hnízdění kolem 60 druhů ptáků. V zemniku při přijezdové cestě od Pouzdřan je velmi známá hnízdní kolonie vlhy pestré (Merops apiaster). Tito exoticky pestří ptáci, jejichž štěbetání už neodmyslitelně dotváří kolorit Pouzdřanské stepi, také hnízdí v mezích okolních vinic. V lese hnízdí krahujec obecný (Accipiter nisus) nebo krkavec (Corvus corax), v dutinách starých ovocných stromů na stepi pak krutihlav obecný (Jynx torquilla). Porosty křovin rozptýlených po stepi jsou mimořádně důležité pro drobné pěvce. Zde hnízdí například bramborníček černohlavý (Saxicola rubicola), pěnice vlašská (Sylvia nisoria). V trávě hnízdí nenápadný, avšak poměrně vzácný strnad luční (Miliaria calandra).

Víte že?

Stepní běžci

Tohle neobvyklé spojení sportovní a ekologické terminologie označuje zvláštní životní strategii některých druhů stepních rostlin. Princip je docela jednoduchý: Rostlina, zpravidla rozložitého tvaru a mohutného vzrůstu, po dozrání semen zaschne a odlomí se u země. Díky velké ploše se snadno nechá posouvat větrem, přičemž po cestě trousí semena a nakonec se i sama zachytí například o keř, kde vypadá zbytek semen. Je to docela efektivní způsob šíření na velkých otevřených plochách. Tento způsob využívá více druhů našich rostlin, ale nejznámější je katrán tatarský (Crambe tataria), který má na Pouzdřanské stepi jednu z nejpočtnějších populací v ČR, čítající několik tisíc jedinců.

Rekordní žížala

Již zmíněná žížala hlubinná (Allolobophora hrabei) je opravdu nevšední tvor. V našich krajích nenajdeme delší žížalu než tuto půlmetrovou „tkaničku do bot“! Pro svět tento druh objevil profesor Sergej Hrabě teprve v r. 1929 právě na Pouzdřanech. Jde o druh žijící jen ve spraších a u nás jen na několika málo místech. Není to žádný rychlík. Pod zemí urazí za rok nejvýše do deseti metrů. Také na to nemá moc času. Většinu roku totiž stráví v klidu v malé komůrce, kde přečká suché období roku. Aktivní je někdy jen pár týdnů na jaře, kdy se také výjimečně vydává na povrch. Jejím typickým povrchovým projevem jsou poměrně velké, několik centimetrů vysoké, asi 20 cm široké hromádky trusu v podobě úhledných kompaktních „peletek“.

Holky si vystačí samy

Největším druhem z našich kobylek je sága stepní (Saga pedo), deseticentimetrový predátor, který si poradí i s jiným obávaným dravcem – kudlankou nábožnou (Mantis religiosa). Její výskyt v ČR je dnes omezen jen na několik málo lokalit na jižní Moravě. Loví pomocí předních nohou jiné druhy kobylek, a s oblibou jak už bylo naznačeno, také kudlanky. K rozmnožování nepotřebují ságy samečky, kteří koneckonců zřejmě ani neexistují. Noví jedinci se totiž vyvíjí z neoplozeného vajíčka takzvanou partenogenezí (samobřeznost). Po vylíhnutí žije sága jen asi 5 měsíců, a po nakladení vajíček uhyne. Protože ságám chybí křídla, je jejich migrační schopnost omezená.

Králičí městečko

Na východní straně stepi v mezích teras už léta přežívá kolonie králíků divokých (Oryctolagus cuniculus). S určitým odstupem tady můžeme pozorovat jejich počínání, které rozhodně nenudí a dokonce v něm můžeme vidět i zábavné až legrační prvky. Králík je menší než zajíc, má kratší uši i nohy. Ač je pohyblivý, není to takový sprinter. Nežije volně v otevřené krajině, ale drží se v koloniích, kde má každá rodinka svou noru. Byť jde o v našich zemích nepůvodní druh, jehož původní domovinou je jihozápadní Evropa, tady zdomácněl už od středověku. Na Pouzdřanské stepi odvádí každopádně dobrou práci – nejen že pomáhá spásáním udržovat travní porosty v okolí kolonií, ale na jeho obydlí jsou navázáni další tvorové, zejména někteří brouci. Už jejich jména hovoří jasně - například lejnožrout Onthophagus semicornis nebo chrobák vrubounovitý (Sisyphus schaefferi) využívají nejen králičí trus jako potravu pro své larvy. Nebo třeba hnojník Aphodius citellorum se obvykle drží kolonií syslů. Ale když není v dosahu sysel, vezme za vděk i králičími „bobečky“. Pohřební službu v kolonii zase obstarává mimo jiné třeba hlodník Trox eversmanni, který požírá vyschlé králičí mrtvolky. Význam králičí kolonie je podržen navíc tím, že všichni jmenovaní brouci dnes patří mezi vzácné a ohrožené druhy.

Ozvěna špatných časů

Lidská civilizace se na tváři Pouzdřanské stepi podepsala mnoha způsoby, a to nejen hospodářsky. Dnes už jen pár pamětníků z obce pamatuje na 1. březen 1945, kdy po útoku na nákladní vlak narazil na západní úbočí stepi stíhací letoun P-38 Lightning, který ve svých troskách pohřbil poručíka amerického letectva Freda Clifgarda.

Rozloha	Území je zvláště chráněno	Nadmořská výška
157,13 ha	od 10. 5. 1946	174 - 302 m